Do Irska jsme se vydali v roce 2011 s bandou přátel z vejšky. Byly levné letenky a tak jsme ve skupině 9 lidí neváhali a letěli do Dublinu, odkud jsme měli v plánu objet celé Irsko. Spali jsme doslova, kde se dalo, většinou někde v křoví, lese, na pláži nebo nedaleko hřbitova. Prošli jsme pěšky Wicklow mountains a navštívili rozpadlé ruiny historického kláštera Glendalough. Cestou jsme obdivovali neskutečné výhledy, jezera i purpurově zbarvená vřesoviště.
Já jsem teda nic moc neobdivovala, jako vždy jsem se proklínala a tiše všem nadávala už při prvním kopci. Díky váze své krosny a naprosto neorganizovanému obsahu, jsem si vysloužila přezdívku „kramářka“, protože všichni měli ráno zabaleno cca za 10 minut a já jsem se ještě hodinu po probuzení přehrabovala mezi ponožkami (protože na každý den 1 čisté, že) a čínskými polévkami. Sbalit stan do původní velikosti bylo naprosto nemožné, takže jsem již od druhého dne na krosně měla různě zavěšeny části stanu, boty, stativ apod. Bohužel pláštěnka na krosnu byla velikosti standardní krosny, a tak i při sebemenším dešti (což bylo tak 3x za den) jsem měla v báglu potopu. Řešila jsem to potom už naprostou rezignací a smířením s tím, že budu prostě celých 14 dní mokrá.
*Ti, kteří dočtou až na úplný konec se mohou těšit na foto zmoklé "kramářky" a její krosny o objemu cca 140l.
Bylo nás tam celkem 9, což jsou 3 páry a 3 zoufalci, kteří pár nemají. Být součástí druhé skupiny mělo jisté výhody i nevýhody - např. nocování ve 3 lidech ve stanu pro 2 má velkou výhodu v tom, že vám není v noci zima. Drobnou nevýhodou je ovšem to, že tam ležíte v trochu dekadentním sardinkovém sendviči a nemůžete se v noci ani otočit, aniž byste za vámi ležicímu nedýchali z 5 cm do tváře. Každý večer jsme si dávali kámen x nůžky x papír, kdo bude spát uprostřed. Další nevýhodu zjistíte při stopování.
V Irsku se stopuje blbě, ve 3 lidech ještě hůř. Takže jsme museli přijít s šibalským plánem pojmenovaným "buchta z E55", kdy jsme s Martinou odhalily lýtka, nahodily lákavý úsměv, nasměrovaly Zdeňka, aby čekal v příkopu a potom jsme lacině mávaly na všechna projíždějící auta.
Irsko jsme projeli na střídačku stopem / autobusem / pěšky. Grilovali jsme na plážích i nachodili desítky kilometrů po zelených kopcích, kde byly k vidění ovce a při pohledu na druhou stranu překvapivě opět ovce. Ztratila jsem jednu botu, asi 20x promokla na kost, jednou jsme se probudili na pastvině plné krav a ostraha u Cliff of Moher mě naháněla, aby mi dali pokutu, protože jsem přelezla kovové bariéry kvůli fotce. A taky nás tam málem sežrali komáři. Ráda na tuhle aktivní punkovou dovolenou vzpomínám, jednak tam byla strašná sranda, ale taky jsme viděli plno fajn míst. Irsko jednoznačně doporučuji!
Fotografické okénko:
Svou první zrcadlovku jsem si pořídila asi měsíc předtím, než jsme do Irska vyrazili. Byl to Canon 550D s naprosto bídnými setovými objektivy 18-55 a 55-250. Nicméně i díky této cestě se ve mně něco zlomilo a chtěla jsem se toho naučit víc, chtěla jsem svůj foťák ovládnout, aby dělal fotky podle mých představ. V tu dobu jsem o existenci filtrů nebo nějaké skládané expozice neměla ani poněti a fotila jsem prostě jen, co se mi líbilo. Zkoušela jsem experimentovat s manuálním režimem a prioritou clony a času, ale spíš se jednalo o metody pokus-omyl, což vlastně ve výsledku byla nejlepší škola. Při prohlížení fotek z této doby vidím dnešním okem plno chyb - jsou přesaturované, padá mi horizont nebo nejsou kompozičně dokonalé, ale chybami se člověk učí, a proto mi přijde důležité nemazat staré fotky, ale ukázat je, aby byla vidět cesta, kterou jsem od té doby ušla.
V Irsku se nám naskytla celá řada krásných okamžiků, které se daly fotit. Za TOP chvíle považuji večer na poloostrově Dingle, kdy nám ujel nějaký (možná neexistující) autobus a museli jsme přenocovat na útesu, kus za městem. Už během odpoledne se k nám při cestě přes pole, připojila fenka border kolie, kterou jsem si do večera parádně ochočila.
Z útesu byl nádherný výhled doprovázený takovými červánky, které vidíte jednou za rok. Běhal kolem nás roztomilý pes, který aportoval vše, co mu člověk hodil, bylo teplo a sranda s přáteli. Víc takových výletů, ráda na to vzpomínám…..
Slíbené foto:
